Známé neznámé poklady zámku Hradce nad Moravicí – Pohárek z korunovace posledního ruského cara Mikuláše II. svědek velké tragédie

V lepenkové nekyselé krabici opatřené inventárním číslem a fotografií spočívá nevelký upomínkový smaltovaný pohárek. Na první pohled vypadá docela obyčejně. Drobné otluky na jeho povrchu svědčí o tom, že byl nemálo používán a že určitě nejednou (díky nepozornosti svého majitele) skončil upuštěn na stole či na tvrdé podlaze zámecké jídelny. Rovněž mohl po jistou dobu sloužit pro přenášení svíce. Stopy po vosku na jeho povrchu o tom přesvědčivě vypovídají.

Zlacení, bohaté geometrické ornamenty a vročení (1896) na  povrchu pohárku však svědčí o tom, že byl pohárek vyroben ke zcela jinému účelu, resp. pro zvláštní a důležitou historickou událost.  Tou událostí a příčinou vzniku pohárku byla korunovace posledního ruského cara Mikuláše II. z rodu Romanovců v roce 1896.

poslední ruský car Mikuláš II. s carevnou Alexandrou Fjodorovnou

Slavnostní carská korunovace byla pečlivě připravována po celý rok a půl a byla pečlivě naplánována. Když  skončilo v carském Rusku období ročního smutku po předchozím caru Alexandru III. – otci Mikuláše II., nastaly v Moskvě korunovační slavnosti sestávající z celé řady plesů, přehlídek a slavnostních banketů, které trvaly po dva týdny. Oslavy vrcholily samotnou korunovací cara Mikuláše II. a carevny Alexandry Fjodorovny dne 13.5. 1896, která se uskutečnila v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v moskevském Kremlu.

Do programu oslav carské korunovace byly následně zahrnuty i slavnosti na Chodyňském poli („Hodince“), kde bylo dne 18.5. 1896 pro prostý lid vybudováno mnoho atrakcí. Navíc se zde v den oslav korunovace (jak bylo předem v tisku avizováno) rozdávaly pro všechny zúčastněné dárky. Celkem bylo rozdáno na 400.000 uzlíků s dárky, kde byly např :“…půl kila salámu, půl kila čokolády, roláda…“. A právě pro všechny zúčastněné byl m.j. vyroben smaltovaný pozlacený korbel  – pohárek s carskými iniciálami a vročením, kterým bylo možné připít na oslavu carské korunovace.

rub a líc „korunovačního“ pohárky z carské korunovace Mikuláše II. ze dne 18.5. 1896

Původní bohulibý záměr se však zvrhl ve strašnou tragédii. Organizátoři si neuvědomili jak obrovské množství lidu může přijít a že Chodyňské pole není pro tento účel příliš vhodné. Výmoly, staré studny a hluboké rokle Chodyňského pole, ruku v ruce s panikou, že dary neobdrží všichni zúčastnění, se staly pro mnoho účastníků oslav smrtelnou pastí.

Chodyňské pole 18.5. 1896

Po samotných oslavách (18.5. 1896) bylo na Chodyňském poli napočítáno (oficiálně 500) – neoficiálně až 6.000 mrtvých a stejný počet zmrzačených. I když car následně odškodnil rodiny obětí finančně, zaplatil nemocniční ošetření a účastnil se zádušních mší za zemřelé – byla jeho pověst oslabena a Mikuláši II. se záhy začalo přezdívat „krvavý“.

Tato slavnostní tragická korunovace vyvolala v prostém lidu přesvědčení z neštěstí, které by mělo cara a jeho rodinu postihnout. (Podobné tragické události postihly totiž v minulosti i jiné evropské panovnické rody a monarchy – vzpomeňme Ludvíka XIV. a jeho sňatek s Mariií Antoinettou nebo oslavu sňatku Napoleona s Marií Luisou dcerou rak. císaře Františka I. při níž došlo k rozsáhlému požáru rakouského vyslanectví v Paříži roku 1810…)

Předzvěst prostého lidu majících Chodyňskou tragédii za zlé znamení se skutečně naplnila o 22 let později. Během Jekatěrinburgského masakru (17. 7. 1918) deset dnů před příchodem blížících se českých legií byl poslední ruský car Mikuláš II. i s manželkou, všemi dětmi a některými svými věrnými služebníky krutě zavražděn.

Okolnosti důvodu přítomnosti pohárku ve sbírkách zámku Hradce nad Moravicí neznáme. Snad jej obdržel jako kuriózní dar Karel Maria Lichnovský u příležitosti svých osmdesátin (r.1899) či jako drobný dárek od nedalekého „souseda“ a majitele Jánských Koupelí Camilla Razumovského – příslušníka ruského knížecího rodu. Pravdu se již asi nikdy nedozvíme. Přesto korunovační pohárek dodnes zůstává zajímavým dokladem historické dějinné události korunovace posledního ruského cara ve sbírkách zámku Hradce nad Moravicí.

Autor: Mgr.  Petr Havrlant